(Ne)pleť si svůj bič

Nad tímhle tématem se nejde v poslední době nepozastavit, protože nabírá na aktuálnosti téměř pokaždé, když otevřu Instagram. Dle všeho totiž svět začal být černobílý. A já mám radši barevnost.

Nevím, kdy se tak stalo, ale není to tak dávno. Z obrázků zachycující svět plný pěkných okamžiků každého z nás se v mnoha případech stala honba na čarodějnice. Zatímco ještě nedávno měl člověk dobrý pocit z toho, že udělal další (avšak třeba nepatrný) krok ke svému lepšímu svědomí a za lepší planetu (začal třídit plasty, omezil používání plastových sáčků, začal dbát na původ potravin, …), dneska už není nic (nikomu) dostačující. Stal ses vegetariánem? Měl bys být veganem. Začal jsi omezovat a třídit plasty? To není nic oproti zero waste. Koupil sis výjimečně kafe do kelímku, protože jsi doma zapomněl svůj vlastní? Právě jsi zničil planetu. Máš kožený boty? Nezáleží ti na zvířatech.

Doba (minimálně ta virtuální), které aktuálně čelíme, se v mnoha ohledech stala silně kritickou a v určitých tématech až extremistickou. Lepek je zlo. Cukr je zlo. Mlíko je zlo. Brambory jsou zlo. Tuky jsou zlo… ne, počkat, ty už jsou vlastně zase v pohodě. Nehledě na to, že je každý odborníkem. Ovšem bohužel většinou odborníkem, kterému chybí širší pohled na věc a nadhled. A často také odborníkem, který si pro své vědomosti většinou nedošel dále než do internetové diskuze nebo komentářů ve feedu. Společnost nás dlouhodobě tlačí mít na každou problematiku jasně vyhraněný názor, a tak se v panice z toho, že na něco ucelený názor nemáme, upínáme k některému z aktuálních trendů názorů nebo si prostě propůjčíme ten, který jsme už někde slyšeli.

Proč prostě nemůžeme občas přiznat, že toho o daném problému nevíme tolik, abychom mohli kopat za jeden tým? Nebo přiznat, že jsme se zmýlili?

Našli jsme si prostě takovou zvláštní zálibu kritizovat a dávat rady, o které druhá strana třeba ani nestojí. Protože na nás ale nikdo nevidí, často se stává, že před vlastním prahem zameteno nemáme. Haníme za plastové brčko nebo igelitový sáček, a přitom sami vynášíme týdně plný koš plastových obalů. Jsme rozhořčeni, že někdo používá jednorázové (byť bio rozložitelné) plenky a na druhou stranu obdivujeme život blogerek, které mají každý den jiný outfit seskládaný z nejnovějších kousků módních řetězců a podporují tak průmysl, který k přírodě šetrný není ani vzdáleně. Dokážeme být ukrutně zlí za kožené boty, přitom si sami koupíme ve výprodeji čtvery umělé na jednu sezónu, které se po pár měsících pro svou nekvalitu rozpadnou a vyhodíme je. V ukrutné snaze bojovat (s klapkami na očích) za zvířata zapomínáme, jaké může mít naše další počínání dopad na celou planetu. Co má menší ekologickou stopu? Kožené boty, které vydrží šest let nebo jedny vyrobené z umělých materiálů s délkou trvanlivosti půl roku?

Processed with VSCO with a6 preset Processed with VSCO with a7 preset

Doufám, že to nikomu nevyznělo tak, že jsou mi všechny tyhle věci lhostejné, je tomu totiž právě naopak. Přemýšlím nad každým plastem, ale ano, ještě se bez nich nedokážu obejít úplně. Na druhou stranu třídím každý kousíček zvlášť. Oblečení nakupuju poskromně a střídám úlovky ze sekáče s produkty designérů a s kousky z módních řetězců (u kterých ale pečlivě vybírám a vím, že mě za měsíc neomrzí). Mám ráda vajíčka, kupuju je ale od souseda zemědělce, kde známe jménem každou slepičku (běhající celé dny volně po zahradě) nebo na pultech v obchodě vybírám ty z volného chovu, ačkoliv jsou třikrát dražší než ostatní. V kavárně si objednám cappuccino z obyčejného mléka, protože mi prostě ty alternativní nechutnají. A navíc, ona ta sója taky není zrovna nejšetrnější rostlina na pěstování, nehledě na to následné chemické zpracování a jistá zdravotní rizika při jejím častém konzumování (estrogen, purin). A to je právě ten širší kontext, který mám na mysli.

Věřím, že jako všechno na světě by i naše počínání mělo být v rovnováze. Svědomí máme každý vlastní a často se na jednu fotku nevejde. Navíc to, že vy dokážete být v určité problematice lepší a dál, neznamená, že někdo druhý není lepší zase v jiné oblasti. Anebo by byl jednou rád tak daleko, jako jste vy teď. Jen tam musí dojít svým tempem. Tím, že budeme nechávat nepříjemné komentáře a zprávy jen stěží docílíme výsledku, kterého bychom docílit chtěli.

Aby těchto několik řádků nevyznělo jinak, než jsem původně zamýšlela. Ráda se přes sociální sítě něco nového dozvídám a jsem vděčná za různé osvěty, inspirace a nové pohledy na věc. Dávno už to není jen o tom, koukat na uměle nastylované fotky. Pokud ale někdo nezapadá do naší filozofie a máme chuť ukázat mu, že existuje i jiná cesta, než na které aktuálně je, řekněme mu to způsobem, jakým bychom chtěli, aby i ostatní komunikovali na nás. Občas je totiž ta reakce na igelitový obal srovnatelná, jako by dotyčný vypálil půlku Amazonského pralesa. Tak jen abychom nemuseli cenzurovat svoje příspěvky a nepřidávali jen to, o čem si myslíme, že ostatní chtějí vidět. Abychom nebyli extrémisti (dobře víte, kam tohle smýšlení vede) a nepletli tak přísný bič na sebe i ostatní.

Každý přece děláme, co můžeme, abychom byli lepšími.

🖤

Processed with VSCO with c1 preset Processed with VSCO with a4 preset

Reklamy

20 komentářů: „(Ne)pleť si svůj bič

  1. Naprosto skvěle napsaný, krásně vystižený. Tohle je přesně to, co mě na sociálních sítích štve. Napadání a osočování druhých, že nejsou stejní. Já nejsem vegetariánka ani veganka, ani nic podobnýho. Proč? Protože maso (vepřové, králík, kuřata) i vejce máme od babičky z domácího chovu, kde žádný zvíře netrpí. Protože mi maso, mlíko i vejce chutná. Protože je to důležitý v jídelníčku. Protože to nechci ničím nahrazovat. Tak proč bych si měla připadat jako vyvrhel, co nemá rád zvířata a ničí přírodu? Protože denně nežvejkám sójový náhražky? Co by tomu asi řekly naše babičky.. Jím maso, jím živočišný produkty, ale nepřikazuju veganům, ať to dělají taky. Ať si každej jí, co uzná za vhodný. Ale neustálý vyčítání druhým, že něco dělají špatně, je nesmysl. Kór od lidí, kteří mají na sociálních sítích velký vliv. Nechť se každej stará o sebe (i planetu), jak nejlíp umí a nikoho nesoudil.

    Liked by 1 osoba

  2. Krásně a pravdivě napsaný článek, s radostí jsem si ho přečetla. Jen snad jedno smutné zjištění. Že bohužel ne každý dělá co může, aby byl lepším člověkem. Bydlím na vesnici a lidé okolo mě se chovají často hodně nad moje chápání. Což mě ve většině případů trápí. Nechovají se hezky ani k přírodě, ani ke zvířatům a většinou už vůbec ne k ostatním. Takže to jenom k tomu, že ne všichni se snaží dát světu ze sebe to dobré a byť mě to velice mrzí, nedokážu s tím nic udělat.
    Děkuji za článek 🙂

    To se mi líbí

  3. Článek se mi nelíbil, je jednostranný a zavádějící. Vždy mě pobaví, když se blogerka rozhodne napsat osvícený článek a je zase plný klišé. Existují i velmi kvalitní nekožené boty, které vydrží několik let (dnes se používají různé materiály – korek, piňatex, muskin z pravých hub, naoron, navoskovaný len…). Technologie se stále vyvíjejí a posouvají.
    A co dělá soused s kohoutky, pochybuji, že tam běhají spolu se slepičkami? Stejně tak jsou kohoutci zabíjení i ve volných chovech. Ohledně sóji se škodlivost konzumace nepotvrdila (ovšem platí všeho s mírou), nejvíce sóji se pěstuje na krmeni hospodářských zvířat. Sója je rozhodně ekologičtěji a má menší dopad než mléčný průmysl. Navíc existujínristlinná mléka ověšená, maková, mandlová, kokosová… je z čeho vybírat. Bohužel, dnes je planeta v takovém stavu, že jen třídit plasty už nestačí a je potřeba se posouvat dále. Ekologicky i eticky. Zajímat se o to, co se děje, co svým chováním způsobují a co tu zanechávám. Víte jak funguje mléčný průmysl? Jak se zde zachází se zvířaty a s telaty? Odebírání narozených telat, opakované inseminace… Zajímalo by mě, jestli i pak by mléko, které vám není určeno chutnalo. Smutné, když někdo kvůli své chuti je ochotný podporovat týrání zvířat.

    To se mi líbí

    1. Ahoj Kateřino, článek se samozřejmě nemůže líbit každému, asi jako všechno. Nemyslím si ale, že by byl zavádějící. Záměrně neprezentuju žádný vyhraněný názor na jednu věc, naopak spíše podporuju, aby si lidi dělali názory svoje vlastní a co nejvíce uvědomělé a v širším rozsahu. A o to napsat „osvícený článek“ jsem se vážně nesnažila. Je to můj pohled na aktuální dění. A stejně jako jsem ho napsala já, ho můžeš napsat i ty, nikdo ti nebrání.

      Je super, že znáš tolik alternativních materiálů. Upřímně neznám moc lidí, kteří by je znali, natož z nich doma v šatníku/botníku něco měli. A to si myslím, že lidé z velkých měst jsou ještě informovanější, než zbytek republiky. Což je druhá věc, žijeme v poměrně malý bublině, kde se (skoro) každý snaží být nějakým způsobem lepším. Ale například vím, že na vesnici, kam jezdím odmalička na chatu, je každému úplně jedno, jestli mají na sobě tričko z tržnice nebo cokoliv jiného, jestli jí bio vajíčka nebo ty z klecového chovu.

      Jsi veganka (to jsem snad správně pochopila) a já to v plné míře respektuju. Myslím si ale, že respektování by mělo být na obou stranách. Mně se například dnešní překonzumní svět taky nelíbí. Nelíbí se mi zacházení se zvířaty ve velkochovech, stejně tak se mi nelíbí tuny oblečení, které se každoročně vyrobí, nelíbí se mi zacházení s vodou a další skutečnosti. Spíše než celou světovou populaci převádět na rostlinnou stravu, když jsme odjakživa všežravci, budu ale bojovat za model, aby se se zvířaty zacházelo důstojně, neplýtvalo se jídlem a nepreferovalo se tolik chemické zpracování. To je prostě zas můj pohled.

      To se mi líbí

    2. Ahoj Terezko,
      primárně děkuju za otevřeně napsanej článek, kterej na nikoho neútočí, ale poskytuje jistou dávku nadhledu (která podle mě prostě některým lidem chybí).
      Ráda bych ale ještě reagovala na komentář Kateřiny.
      Jsem vystudovanej stavař a zároveň holka, která do svých deseti let žila na vesnici, s dobytkem a slepicema, lítala po zahradě a moje dětství bylo krásný.
      Na škole jsem si uvědomila, jak špatně se chováme k vodě. Splachujeme pitnou vodou, do odpadu vylijeme cokoliv (šamponovou pěnou počínaje a olejem z pánve konče) a spoléháme se na to, že čistírny udělají „špinavou“ práci za nás. Je jen málo těch, kdo o odpadní vodě ze svých domovů přemýšlejí důkladně (třeba ti, co mají domácí ČOV). Místo vody z kohoutku si kupujeme balenou a na výrobu čekoholiv se spotřebují tisíce litrů vody (textil, zpracování masa, ale třeba i rýže).
      Taky už dneska vím, že jakmile kráva není jalová, mléko dává každý den. Prostě proto, že se jí začne tvořit. A nepodojit krávu by znamenalo nechat ji trpět.
      Trápí mě, že na zahradě máme čím dál tím méně hmyzu, ale dělám to nejmenší, co můžu – pěstuju kytky, který jsou prostě jen hezký. A kvetou. A věřím, že dávám hmyzu alespoň o trochu větší šanci než v betonový džungli, kterou se naše města vinou nás samých (a peněz) stávají – protože developerský plány s nějakou tou kačkou bokem pro lobbistu holt mají větší váhu než zelený oázy.
      A z trochu technologického soudku – představ si, kolik věcí a odpadu poletuje vesmírem od všech letů do vesmíru, družic, odpojených přídatných modulů apod. A pak přijde někdo jako Elon Musk a dokáže, že raketu lze opakovaně použít. A dopravit ke stanicím materiál, který nám zprostředkovaně poskytuje GPS signál nebo informace o počasí…
      Velmi dobře si uvědomuju, že by bylo potřeba zakročit, „donutit“ lidi, aby otevřeli oči…Ale útočením na ně nic nezmůžu.
      Každého z nás pálí trochu něco jiného. Já za spoustou samozřejmostí, jako třeba to, že si posvítím na knížku, vidím mnohem širší souvislosti, ty je vidíš v zacházení se zvířaty a užíváním produktů z nich.
      Můžu lidem stokrát říct, aby neškaredili s vodou, ale dokud jim z kohoutku nepřestane téct, nic se nezmění.
      Můžu jim být ale inspirací. Debatovat s nimi o tom, proč to či ono dělají nebo nedělají a dokázat jim, že něco málo změnit není nesplnitelný úkol. To je podle mě cesta.
      A když už jsme u toho, dokonce ani střílení do vlastních řad nepřináší ovoce, viz pauza na blogu veglife.cz
      Možná je tohle trochu zmatený, nevím, zda se mi podařilo nastínit můj pohled, ale věřím, že jo.
      Třeba si v tom někdo ze čtenářů něco najde.
      I kdyby jen to, že žít na vesnici je krásný ♥
      Teruna

      To se mi líbí

  4. On existuje někdo se stejným názorem na sóju, umělé x kožené boty (a kabelky), nákupy oblečení…?
    A že jsou všichni moudří po svém?
    Děkuju. Slova, která se snažím formulovat a nedařilo se. Díky, že jsem je mohla přečíst.

    To se mi líbí

  5. Skvělý článek, moc mě těší, že ještě stále jsou lidé, co nejsou zfanatizovaní jen jedním vyhraněným názorem a vnímají věci v kontextu a celosvětovém měřítku. Četla jsme si tu i komentáře a zaujal mě tebou zmíněný problém plýtvání s vodou, o tomhle se moc často nemluví a je super, že to zmiňuješ!

    To se mi líbí

  6. To je tak hezký napsané. Osobně se zas setkávám s tím, že lidé nadavaji na lidi, kvůli zvířatům a chovají se k sobě navzájem tak, jak by se ke zvířatům nechovali ani omylem. Což je taky extrém.

    To se mi líbí

  7. Pingback: HARD TIMES
  8. Ja tu nechcem nejako príliš mudrovať, ale rada by som niečo k tej „cenzúre „. Myslím, že tento článok nieje ani tak o alternatívnom živote ako skôr o správaní sa komentujúcich. Popravde nevidím problém v tom, ak komentáre ktoré ťa zraňujú alebo odsudzujú jednoducho vymažeš. Nie je to ani cenzúra, ani zásah do nejakých slobôd. Je to nastavenie hraníc v tvojom vlastnom priestore. Nikto nedokáže uspokojiť všetkých a myslím, že snaha všetko tolerovať a vysvetľovať len uberá človeku drahocenné sily. Akýkoľvek tvoj priestor patrí tebe a je tvojím právom a zodpovednosťou , ako to v ňom bude vyzerať. S láskou IFFI

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s