(Ne)pleť si svůj bič

Nad tímhle tématem se nejde v poslední době nepozastavit, protože nabírá na aktuálnosti téměř pokaždé, když otevřu Instagram. Dle všeho totiž svět začal být černobílý. A já mám radši barevnost.

Nevím, kdy se tak stalo, ale není to tak dávno. Z obrázků zachycující svět plný pěkných okamžiků každého z nás se v mnoha případech stala honba na čarodějnice. Zatímco ještě nedávno měl člověk dobrý pocit z toho, že udělal další (avšak třeba nepatrný) krok ke svému lepšímu svědomí a za lepší planetu (začal třídit plasty, omezil používání plastových sáčků, začal dbát na původ potravin, …), dneska už není nic (nikomu) dostačující. Stal ses vegetariánem? Měl bys být veganem. Začal jsi omezovat a třídit plasty? To není nic oproti zero waste. Koupil sis výjimečně kafe do kelímku, protože jsi doma zapomněl svůj vlastní? Právě jsi zničil planetu. Máš kožený boty? Nezáleží ti na zvířatech.

Doba (minimálně ta virtuální), které aktuálně čelíme, se v mnoha ohledech stala silně kritickou a v určitých tématech až extremistickou. Lepek je zlo. Cukr je zlo. Mlíko je zlo. Brambory jsou zlo. Tuky jsou zlo… ne, počkat, ty už jsou vlastně zase v pohodě. Nehledě na to, že je každý odborníkem. Ovšem bohužel většinou odborníkem, kterému chybí širší pohled na věc a nadhled. A často také odborníkem, který si pro své vědomosti většinou nedošel dále než do internetové diskuze nebo komentářů ve feedu. Společnost nás dlouhodobě tlačí mít na každou problematiku jasně vyhraněný názor, a tak se v panice z toho, že na něco ucelený názor nemáme, upínáme k některému z aktuálních trendů názorů nebo si prostě propůjčíme ten, který jsme už někde slyšeli.

Proč prostě nemůžeme občas přiznat, že toho o daném problému nevíme tolik, abychom mohli kopat za jeden tým? Nebo přiznat, že jsme se zmýlili?

Našli jsme si prostě takovou zvláštní zálibu kritizovat a dávat rady, o které druhá strana třeba ani nestojí. Protože na nás ale nikdo nevidí, často se stává, že před vlastním prahem zameteno nemáme. Haníme za plastové brčko nebo igelitový sáček, a přitom sami vynášíme týdně plný koš plastových obalů. Jsme rozhořčeni, že někdo používá jednorázové (byť bio rozložitelné) plenky a na druhou stranu obdivujeme život blogerek, které mají každý den jiný outfit seskládaný z nejnovějších kousků módních řetězců a podporují tak průmysl, který k přírodě šetrný není ani vzdáleně. Dokážeme být ukrutně zlí za kožené boty, přitom si sami koupíme ve výprodeji čtvery umělé na jednu sezónu, které se po pár měsících pro svou nekvalitu rozpadnou a vyhodíme je. V ukrutné snaze bojovat (s klapkami na očích) za zvířata zapomínáme, jaké může mít naše další počínání dopad na celou planetu. Co má menší ekologickou stopu? Kožené boty, které vydrží šest let nebo jedny vyrobené z umělých materiálů s délkou trvanlivosti půl roku?

Doufám, že to nikomu nevyznělo tak, že jsou mi všechny tyhle věci lhostejné, je tomu totiž právě naopak. Přemýšlím nad každým plastem, ale ano, ještě se bez nich nedokážu obejít úplně. Na druhou stranu třídím každý kousíček zvlášť. Oblečení nakupuju poskromně a střídám úlovky ze sekáče s produkty designérů a s kousky z módních řetězců (u kterých ale pečlivě vybírám a vím, že mě za měsíc neomrzí). Mám ráda vajíčka, kupuju je ale od souseda zemědělce, kde známe jménem každou slepičku (běhající celé dny volně po zahradě) nebo na pultech v obchodě vybírám ty z volného chovu, ačkoliv jsou třikrát dražší než ostatní. V kavárně si objednám cappuccino z obyčejného mléka, protože mi prostě ty alternativní nechutnají. A navíc, ona ta sója taky není zrovna nejšetrnější rostlina na pěstování, nehledě na to následné chemické zpracování a jistá zdravotní rizika při jejím častém konzumování (estrogen, purin). A to je právě ten širší kontext, který mám na mysli.

Věřím, že jako všechno na světě by i naše počínání mělo být v rovnováze. Svědomí máme každý vlastní a často se na jednu fotku nevejde. Navíc to, že vy dokážete být v určité problematice lepší a dál, neznamená, že někdo druhý není lepší zase v jiné oblasti. Anebo by byl jednou rád tak daleko, jako jste vy teď. Jen tam musí dojít svým tempem. Tím, že budeme nechávat nepříjemné komentáře a zprávy jen stěží docílíme výsledku, kterého bychom docílit chtěli.

Aby těchto několik řádků nevyznělo jinak, než jsem původně zamýšlela. Ráda se přes sociální sítě něco nového dozvídám a jsem vděčná za různé osvěty, inspirace a nové pohledy na věc. Dávno už to není jen o tom, koukat na uměle nastylované fotky. Pokud ale někdo nezapadá do naší filozofie a máme chuť ukázat mu, že existuje i jiná cesta, než na které aktuálně je, řekněme mu to způsobem, jakým bychom chtěli, aby i ostatní komunikovali na nás. Občas je totiž ta reakce na igelitový obal srovnatelná, jako by dotyčný vypálil půlku Amazonského pralesa. Tak jen abychom nemuseli cenzurovat svoje příspěvky a nepřidávali jen to, o čem si myslíme, že ostatní chtějí vidět. Abychom nebyli extrémisti (dobře víte, kam tohle smýšlení vede) a nepletli tak přísný bič na sebe i ostatní.

Každý přece děláme, co můžeme, abychom byli lepšími.

🖤